Ženy ve vědě: Sankce za mateřství je realita

Ženy ve vědě dostávají za své příspěvky méně uznání. Rozsáhlá studie, na které se podíleli vědci a mnoho univerzitních departmentů zjistila, že pro ženy ve vědě je méně pravděpodobné, že získají autorské uznání za svou práci než jejich mužské protějšky.

V mezinárodním srovnání je úroveň zastoupení žen mezi výzkumníky v Česku nejnižší ze všech zemí EU. Ukazují to data již od roku 2000. Více o této problematice najdete zde.

Výsledky zveřejněné v magazínu Nature (červen 2022) ukázaly, že ženy pracující na výzkumném projektu, měly nižší pravděpodobnost, že budou uvedeny jako autorky. „Propast je silná, trvalá a nezávislá na oblasti výzkumu,“ řekla Julia Lane, spoluautorka studie a profesorka na New York University.
Genderové rozdíly ve vědeckých výstupech jsou dobře zdokumentovány. Analýza využívající individuální údaje se domnívala, že menší míra publikace a patentů souvisí s nižší produktivitou žen, která je zapříčiněna méně přívětivým pracovním prostředím, většími rodinnými povinnostmi aj. Studie však ukazuje, že se nejedná o nižší produktivitu, ale o podceňování ženských prací. Je tedy systematicky méně pravděpodobné, že budou uváděny jako autorky článků a patentů.
Menší uznání žen ve vědě není hypotetické. Kanonickým příkladem je Rosalind Franklin a její stěžejní příspěvek k objevu struktury DNA, který byl nepovšimnutý a až dlouho po její smrti si vědecká komunita uvědomila neprávem odepřené autorství.

Walter Isaacson vyprávěl o obavách Jennifer Doudna a Emmanuelle Charpentier v rámci využití CRISPR editace genomu. Nabízí se otázka, kolik ženských příspěvků bylo vynecháno za podobných okolností a kolik žen bylo a je v důsledku těchto machinací odrazeno od kariéry ve vědě.
Bibliotické databáze používané ke studiu vědeckých výstupů se skládají pouze z pojmenovaných autorů nebo vynálezců nikoli nejmenovaných přispěvatelů a nelze tak použít rozsáhlé případové studie. Užít lze data o výzkumných týmech, tedy informací o 9778 týmech za čtyřleté období (39 426 článků a 7675 patentů).

Důkazy získané analýzy ukázaly, že R.Franklin není zdaleka jedinečná v tom, že nezískala uznání za svou práci. Ženy tvoří pouze 34,85 % autorů, i když tvoří polovinu pracovní síly. Kreditní systém je pro ženy a muže rozdílný, tedy šance získat kredit za článek se u žen snižuje.

Vyloučení z autorství je běžné a výrazně se liší dle pohlaví. Dle narativních prohlášení respondentů se zachovala konzistentnost názoru. Pravidla přidělování kreditů byla často rovněž nejasná a určovali je vedoucí vyšetřovatelé také dle faktorového mixu (obor, hodnost, kultura, pohlaví).
Pravidla, jimiž se řídí vědecké příspěvky nebyla kodifikována a nerozuměli jim všichni členové týmu. Nezbytná úroveň práce vyžadované pro autorství není členům jasná a přiřazení k autorství se liší také dle idiosynkratických osobních preferencí ve vztahu člena k řešiteli (PI). Ženy jako historicky marginalizovaná skupina musí často vynaložit podstatně více úsilí, aby byl jejich vědecký přínos uznán. Průzkum tak zjistil, že i o 70 let později stále působí faktory, jež vedly k popření autorství R.Franklin.

Empirická implementace relativně přímočarého koncepčního rámce je složitější, ale data jsou dostatečně bohatá, aby analýzy umožnila. Výsledkem je, že muži mají dvakrát větší pravděpodobnost než ženy, že budou jmenování ve vědeckém dokumentu.

Celý výstup analýzy si můžete přečíst zde. Tento článek je pod mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0., která umožňuje použití, sdílení, adaptaci, distribuci a reprodukci jsou-li uvedena jména autorů.

Česká republika je ve srovnání se zeměmi EU unikátní. Počet osob v oblasti vědy a výzkumu vzrostl, ale podíl žen se snížil. Důsledkem jsou mimo jiné nepsaná a netransparentní pravidla v odměňování a kariérním růstu. Existuje sankcionování přestávek z důvodu péče o dítě, zpomalení publikačního výkonu nebo absence dlouhodobé mezinárodní mobility. Více uvádí Akademie věd ČR zde v článku z března roku 2023.